Kdo ti něžně první pár bot obouval,
když v kočárku jsi spal,
kdo tvůj dech poslouchal,
máma, ó máma.
Kdo skryl tvůj první mléčný zub jak perlu ke šperkům,
kdo vložil tvůj vlas k svým pokladům,
máma, tvá máma.
A víš, kdo denodenně pral sto plín,
nad tebou stál jako vlídný stín,
jen tvá máma, ó máma.
Víš, kdo ti léčil ustaraný všechny rány,
když tvá první láska náhle zamkla brány,
máma, máma.
Jen tvá máma, ó máma,
máma, ó máma.
Víš, kdo dal ti bez příkrasy vnější,
své nejcennější, co má na světě zdejším,
máma, tvá máma.
A víš, kdo skrýval v dlaních píseň dětských přání,
teď v tobě zní jako kámen v proudu dní,
máma, máma.
Víš, kdo tajil hořkou palčivost,
když jsi odešel přes dlouhý most,
dál od dětství a šel jsi sám
vstříc všem náhodám,
toho, kdo vzpomíná, já znám,
máma, máma,
tvá máma, jenom máma,
ó máma, jenom máma.
|
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
