Když je nám deset roků,
zdá se nám,
že se náš sen vyplní,
to se tak dětským očím může stát,
na dosah ruky svět se zdá,
sníme, sníme, tisíckrát.
Ještě jsou krásná léta před námi,
ještě se můžem rozhlídnout,
věříme, že se může všechno stát,
že stačí ruku vztáhnout výš,
sníme, sníme.
Já šel dál a dál,
sen se blízko zdál,
lehko se ztrácí,
snadno se vzdávají,
já šel dál a dál,
ještě blíž se zdál,
kdo sny vzdává,
toho už zmáhají.
Ještě jsou krásná léta před námi,
ještě se můžem rozhlídnout,
už celá léta radám naslouchám,
těch, co mně míjí, jsem se bál,
už tenkrát, už tenkrát.
Já šel dál a dál,
sen se blízko zdál,
lehko se ztrácí,
snadno se vzdávají,
já šel dál a dál,
ještě blíž se zdál,
kdo sny vzdává,
toho už zmáhají.
Když je nám deset roků,
zdá se nám,
že se náš sen vyplní,
snad jsme i blízko pravdy,
možná blíž,
než se nám někdy mohlo zdát,
tenkrát, tenkrát.
V časech nádherných,
všemu vzdálených,
v týdnech mládí,
všechno se blízko zdá,
ve dnech příznivých,
dnech pomíjívých,
jenom mládí,
na dosah svůj svět má.
Šel jsem dál a dál,
sen se blízko zdál,
kdo sny vzdává,
toho už zmáhají,
já šel dál a dál,
ten sen blíž se zdál,
šel jsem dlouho,
všechno se může stát,
ještě se může stát.
|
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
