Jednou vezmu svého syna za ruku
a řeknu mu: „Tak pojď, tak pojď, tak pojď“,
Po mezích a pěšinách, vyspíme se v dolinách
a kopretiny budou naše loď.
Nejkrásnější z nich si dáme do klopy,
mimovolně povytáhnem kalhoty,
hodinky si s kompetencí zapomenem na kredenci,
krajina je jarem tolik hezká.
Země česká, lá, lá, lá, la la la la,
země česká, lá, lá, lá, la la la la,
země česká, lá, lá, lá, la la la la,
země česká, země česká,
země česká, lá, lá, lá, la la la la,
země česká.
Převlečená za dívku,
upíralas na mně oči, země
a bylas drobné postavy
s vlasy tam,
kam si vítr zamanul
a bylas křehká,
s pažemi, které odjakživa spočívaly
nevědomky na mých ramenou,
takovou jsem tě poznal
a tebe jediné mám stále plnou hlavu
Země česká, lá, lá, lá, la la la la,
země česká, lá, lá, lá, la la la la,
země česká, lá, lá, lá, la la la la,
země česká, země česká,
země česká, lá, lá, lá, la la la la,
země česká.
Země česká, lá, lá, lá, la la la la,
země česká.
|
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
