Mare nostrum
Bohuslav Ondráček – Zdeněk Borovec
V dálce modrých plání tvá loď pátá,
proč jen nemá stání, kam jen chvátá
co je s ní, s tou bílou, tvou vílou
Tvá loď je ta pátá, bloudí dálkou
Kam jen věčně chvátá, za vestálkou
Mare nostrum, osud náš a ty tu námořníku děvče máš,
Tak dej si ještě jednu na kuráž a řekni čau
Mare nostrum, úděl tvůj, ty přeci odplout musíš stůj co stůj
Za moře každou lásku obětuj a řekni čau
Loď se chystá k odplutí a těmhle krámkům s tresčí pachutí
Už zase zpíváš písně labutí tak jako dřív
Dívka pláče, co je jí, to holky nikdy chápat nechtějí,
Že moře jedinou je nadějí pro jeden šíf
Mare nostrum, úděl tvůj, tak už se námořníku nezdržuj
Když tahle souš tě pálí, tak si pluj a řekni čau
Vítr, ten co žene mraky, žene vlny, hejna, roje, strhne loď a tebe taky
Prahne aby vlasy tvoj sčís a do tváře tě štíp
Žena už tě klame zkrytě, jen to moře nezradítě,
Jsi jeho dítě, jsi jeho dítě, jsi jeho dítě
Zná a kolíbá tě líp
Loď se chystá k odplutí a těmhle krámkům s tresčí pachutí
Už zase zpíváš píseň labutí tak jako dřív
Dívka pláče, co je jí, to holky nikdy chápat nechtějí
Že moře jedinou je nadějí pro jeden šíf
Dej si tedy všemu vale, ženě zanech i to hoře
Miluje tě sice, ale tvoje matka tvoje moře zná a kolíbá tě líp
Zná a kolíbá tě líp
Zná a kolíbá tě líp
|
Helena Vondráčková:
Helena Vondráčková:
Helena Vondráčková:
Helena Vondráčková:
