Nedá se to popsat, ale něco ve mě hoří,
Proto tvořím tohle zboží,
Množím tu věc, která mě asi brzy složí,
Kráčím v temnotě, zatím co všichni na světle božím,
Totální deprese se mnou třese,
Za svitu měsíce ztrácím se v lese !
Vedle utrpení lidí ze země vstávám,
Před očima tisíc barev co se se mnou stává,
V hlavě zvuky, dusot kopyt, slepého stáda,
Žiju život ve snech proto nenávidím rána...
Buď tu se mnou, neodcházej, neukaž mi záda,
Když už jsem tou tonoucí rybou světa co postrádá,
Spojitosti významu a zku*veného práva,
Neptej se mě "proč ?", odpověď neznámá,
Přeješ si to moc, ale takhle se to stává,
A s tvojích přání se stává překážková dráha,
Někdy se to nepodaří, nic ti nezůstává,
Beznadějný svět, co tě zaměstnává,
Nasávám to do sebe, minulost hážu za sebe,
A někdy mám pocit, že už nežiju tak deset let,
Utíkáme z reality asi proto tak pijeme,
Zastavil bych čas, ale je to s nemožností zkřížené..
Tak mi poraď co mám dělat, když už nevím jak dál,
Moje duše nad propastí hoří jako vatra,
Démoni se připravují přijmout mě za bratra,
Budu tady stále i když tělo bude chátrat,
A všechny moje hříchy, už se počítají,
Vědí o mě vše i to co se, celý život tají,
Litovat je pozdě protože, pravidla jsou dány,
Nikdo mi nepomůže, zavírají se brány,
Ocitám se v temnotě v ruce držím pochodeň,
Stojím tady nehnutě, už není cesty ven,
Zlej sen, který je tak neskutečně reálný,
Stále čekám na úsvit, i když je to marný |
