Amálka měla namále.
když tenkrát jela z hub,
ztratila v lese korále,
ta věc má líc a rub.
On potkal ji totiž loupežník,
snad silnější než dub,
vousy měl jako lišejník
a ruce samý chlup.
Jé, Amálie, Amálie,
slituj se nade mnou,
Amálie, Amálie,
mám otok ve tváři,
nechci jít k zubaři,
Amálie, má Amálie.
Loupežník neměl náladu,
na nějaký ten lup,
držel se jenom za bradu,
strašně ho bolel zub.
Tak Amálka vzala tkaničku
a omotala zub,
trvalo to jen chviličku,
zub sebou trochu škub.
Jé, Amálie, Amálie,
slituj se nade mnou,
óu óu, Amálie, Amálie,
namísto pistolí
koupím si timolín,
Amálie, má Amálie.
Jé, Amálie, Amálie,
slituj se nade mnou,
óu Amálie, Amálie,
namísto pistolí
koupím si timolín,
Amálie, Amálko, no.
|
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
