Podívej, v oblacích,
vidíš tu záři, co se blíží k nám,
to není hvězda, za to svůj krk dám,
zapněte televizi, co tomu řeknou ve zprávách.
Vidím koráb, letí právě sem, sem, sem,
do třetí galaxie, zdraví naši Zem,
vesmírný posel, zdá se, z přistání má však strach.
Posel váhá, oči viděly,
jak si na vojáčky hrajem,
nejsme ještě dospělí,
posel váhá, krouží v oblacích,
tak chtěl by na Zem vstoupit,
je však stále v rozpacích,
moc si přál, vážil cestu až k nám,
předat na Zemi všem svoje poselství sám.
Do dálky kývám, přileť ke mně blíž, blíž, blíž,
všechno je jinak, to ty nejlíp víš, víš, víš,
strávíš tu s námi víkend, já už ti s bráchou běžím vstříc.
Světlo zas mizí, letí bůhví kam, kam, kam,
na pouti jinam posel zůstal stejně sám,
škoda že na památku nevzal si vůbec nic.
Posel váhal, oči viděly,
jak si na vojáčky hrajem
a nejsme ještě dospělí,
posel váhal, kroužil v oblacích,
tak toužil na Zem vstoupit,
byl však dlouho v rozpacích,
moc si přál, vážil cestu až k nám,
předat na Zemi všem svoje poselství sám,
váhal, oči viděly, jak si na vojáčky hrajem,
nejsme ještě dospělí,
posel váhal, kroužil v oblacích,
tak toužil na zem vstoupit,
byl však dlouho v rozpacích,
moc si přál, vážil cestu až k nám,
předat na Zemi všem svoje poselství sám.
Ná ná na, ná, ná ná na, ná, ná ná na, ná ....
|
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
