TAmio byl ale tFmaj7ýden nCa pováženGou,
nAmiení k zFmaj7aplacení, Ca na co mi jsDou
pAmioznání, co mFmaj7ají Curčit další dGěj,
brAmiodím se vzpFmaj7omínkami, rCadím si "nDeklej".
Dva vagóny přání, co mi platný jsou,
denní rozčarování, ty nejsi už mou,
jen ať si mě budí, ty noci tě chtěj',
nemám to vychování, tak se směj.
Máš rodinu svoji, byl jsem mezihrou,
dobrá máma svých dětí, já epizodou,
tak proč mě to nutí sklánět hlavu svou,
řev můj tě nevrátí, děti vyrostou.
Ohohó ...
|