Zněl náhle zvon a ustal shon,
jen ptáček pípal ze spaní,
on za mnou stál a snad se bál,
že mně i slůvkem poraní.
Jen podívej, čas letí
a to všechno už je pryč, už je ráno,
všechno už je pryč, už je ráno
a já znám tu chvíli,
když zaváhám, je tak tam
a unikne všem nástrahám, uá uá uá.
Byl jarní den, mně údivem,
se zrychlil tep, jak nikdy dřív, á á,
a v noci stín měl něžný klín,
na který spadly snítky jív.
Jen podívej, čas letí
a to všechno už je pryč, už je ráno,
všechno už je pryč, už je ráno
a já znám tu chvíli,
když zaváhám, je tak tam
a unikne všem nástrahám, uá uá uá...
Je v noci fajn a v noci sen
a v noci klid a v noci bál,
jen v noci jsou ty věci,
které celý den sis vroucně přál.
Tak podívej, čas letí
a všechno, všechno už je pryč, už je ráno, óóó,
všechno už je pryč, už je ráno
a já znám tu chvíli,
když zaváhám, je tak tam
a všechno
a všechno
a všechno
a všechno už je pryč, už je ráno, óóó,
všechno už je pryč, už je ráno, ójéjé,
všechno už je pryč, už je ráno, jéé,
všechno už je pryč, už je ráno.
|
Helena Vondráčková:
Helena Vondráčková:
Helena Vondráčková:
