Strašně rád, chtěl bych brát,
vysoké cé s lehkostí,
s elánem, kankánem,
živil bych se s radostí.
Mé srdce v rytmu operety
šílí i usíná,
dekolty, fraky, epolety,
tam život začíná.
U nohou krásné Heleny,
jako polská krev,
v kulisách louky zelený,
impozantní jsem zjev.
Direktor žádný neodolá,
když řeknu sakrblé,
madame, láska k vám mne zdolá,
játra mám natvrdlé.
Já bych se, mít to cé,
hodil bych se do gala (what the tiger),
bujaře, v čamaře,
šel bych zpívat Nedbala.
Mé serdce v rytmu operety
šílí i usíná,
dekolty, fraky, epolety,
tam život začíná.
Půjdeme spolu k Maximu,
protančíme noc,
já šampaňské dám k lepšímu
a budem plakat moc.
Nad květy, které nedokvetou
a skončí v kanále,
rozloučíme se s operetou
a přijde finále.
Milostivá paní, zavřete oči, odcházím.
|
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
