Spím v hlubinách spánku,
zlým snům unikám,
čí ruka se spánků
mých dotýká ?
Proč se náhle otvírají dveře vědomí ?
Co skrývají ?
Kdo ví ?
Já nejistě kráčím,
tím sklepením snů,
mé oči mi smáčí
proud démantů,
Alenka v říši divů pořádá dnes bál,
mně láká dál a dál.
Lepě svihlí tlové v dálce doumají,
Žvahlav dal si moji hlavu za svůj pás,
Mamně žární krsy krásně zpívají,
Alenka mi říká: Víš-li, co je v nás ?
Přítmí, nic víc než přítmí každodenní,
přítmí a spěch, co modrou v šedou mění,
přítmí a prach a bláto ulic města,
přítmí a sníh a zapadaná cesta,
přítmí a nám pohádky v něm schází,
přítmí, kdo ví, jak se za zrcadlo vchází ?
Přítmí, v mysli mám přítmí lichých vteřin,
přítmí, v mysli mám přání prázdných peřin,
přítmí, nic víc namísto říše světla,
přítmí, nejspíš se naše cesta spletla,
přítmí, nic víc namísto říše divů,
přítmí, nic víc namísto říše divů,
přítmí, nic víc namísto říše divů,
přítmí, nic víc namísto říše divů.
Bál byl v říši divů,
já sám na něm byl,
stín kdyby snad znovu,
mou mysl pil,
Zavolám: Chrudošiví borolové jsou,
mé přítmí odnesou.
Pŕítmí, přítmí, přítmí, pŕítmí ...
|
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
