Na břehu DNiagary, stojí A7tulák starý,
na svou první lásku vzpomíDná.
Jak tam stáli spolu, dívaA7li se dolů,
až jim půlnoc spadla do klíDna.
Teskně hučí NiaA7gara, teskně hučí do noDci,
komu D7vášeň v srdci GháGmirá,
tomu Dnení pomoA7ci,
komu D7vášeň v srdci GháGmirá,
tomu Dnení pomoA7ci. D
Střemhlav Ddo propasti padá A7proud,
na něm vidím tebe děvče Dplout,
škoda že ten D7přelud
GkráGmisný Dnelze A7obejDmout,
škoda že ten D7přelud
GkráGmisný Dnelze A7obejDmout.
Osud tvrdou pěstí, zničil lidské štěstí,
i ten nejkrásnější jara květ
i ten kvítek jara vzala Niagára
ta jej nenavrátí nikdy zpět.
Teskně hučí Niagara, teskně hučí do noci,
komu vášeň v srdci hárá, tomu není pomoci,
komu vášeň v srdci hárá, tomu není pomoci.
Střemhlav do propasti padá proud,
na něm vidím tebe děvče plout,
škoda, že ten přelud krásný nelze obejmout,
škoda, že ten přelud krásný nelze obejmout.
|