Evelýna, Evelýna,
před ní svit hvězd pohasíná,
Evelýna, Evelýna,
bere svůj žár slunci z klína.
Evelýna, Evelýna,
kdo ji zná, ten neusíná,
Evelýna, Evelýna,
odmítá i manekýna.
Slova jsou jen stín,
roztajou jak cín,
zrána,
Evelýna, Evelýna.
Evelýna, Evelýna,
v očích má dvě číše vína,
Evelýna, Evelýna,
oživlý sen harlekýna.
Slova jsou jen stín,
roztajou jak cín,
zrána,
Evelýna, Evelýna.
Evelýna, Evelýna,
její smích je gilotina,
Evelýna, Evelýna,
s úsměvem mou lásku stíná.
|