Stále stejnou tmou
svítí plátno bloudících,
maliř půlnoc kreslí smích
ten obraz píseň zpívá pojednou.
Stíny na kopcích,
ticho hnízd a moudrý sních,
svál sem hřích všech dětských cích
v těch barvách které prosí tě pojď k nám.
Já už vím a znám
co jsi tenkrát toužil říct
a jak jsi trpěl pro své nadání,
učit lidi vidět víc.
Však nebil nikdo kdo by naslouchal,
snad dnes tu s tebou stál.
Stále stejnou tmou,
stejné louky tu hoří les,
mrak je láká do nebes,
kde Vincentovy modré oči sní
jak jen pozmění
barvy žhnoucích slunečnic.
Vítr v tváři má pár skic,
to smýknul štětcem touhy Van Gogh sám,
já už vím a znám
co jsi tenkrát toužil říct
a jak jsi trpěl pro své nadání
učit lidi vidět víc.
Však nebyl nikdo kdo by naslouchal,
snad dnes tu s tebou stál.
A svět tě tak trýznil,
tvou lásku splácel zlým,
jen černé vrány nad hlavou
ctí tvou mysl bolavou.
Svět nazval velkou vášeň šílenstvím
a já chci ti říct Vincente
že není nikde svět pro lásku tvou
se kterou bdím.
Stále stejnou tmou
portrét v tichu muzejním
něžná dlaň hold váženým,
všem očím které nesmí rozumět
prohlíží si prázdnou zeď
a chlápka v cárech nejchudších.
V tvých růžích trn snad ostřejší
než kord co slouží srdci divným hrám,
já už dávno znám
co jsi tenkrát toužil říct
a jak jsi trpěl pro své nadání
učit lidi vidět víc.
Však není nikdo kdo by naslouchal,
tak hledat musíš dál. |
Michal Tučný:
.jpg)
Michal Tučný:
Michal Tučný:
