GJe nás vCíc než lDoni, GobyčejnCejch pěšáDků
Hmichodíme hledat Cvíru svou, v dlažbě ukGrytou
jsme děti uliDce...
GRáno bCývaj smutný Dnádraží
Glásky odjíždCějí se vDdát
nHmia peróně stojí Cschoulený
s dálkou sGnoubenG7ý pěšáci silnDice...
R. MFá svou jistou pGíseň
s kFošilí kdo spí dráGtěnou
óHmi, lidé, tiše půCjdem do starý vrby zGvolat
heloDu, jdem dál, heloGu...
Jednou zuje pěšák boty svý
na šachovnici světa rád
vzkouří doutník
lehne si do stoky pod širák a bude snít.
O malých dětech na nádraží
co hledaj mámy a duši svou
ptáci pod křídli je ukryjou
a pak v objetí s nimi odletí.
R. Má svou jistou píseň...
Půlnoční vítr už vyhrává píseň malých pěšáků
ulicí smutkem dlážděnou, tichou dálnici
tichou dálnici půjdem dál...