Někdy si Amříkám, jestli ještě znáš mý Dmjméno,
a jak Gčasto na mě myslíš, když jdeš Cspát.
Na zítřek v Amtelevizi hlásí zataDmženo,
a v mý Ghlavě už tak bude napoAmřád.
Život jde dál, lásko, musíme si zvykat,
a není dobrý na tý cestě zůstat sám,
pro jeden smutek nemá cenu stokrát vzlykat,
když má svět otevřenou náruč dokořán.
CA co bylo dál, jenom Amvítr,
Dmpo nebi se Gmraky honicly.
CA co bylo dál, jenom Amvítr,
Dma stromy se až k Gzemi skloniAmly.
V uších mi pořád zněly tvoje něžný věty,
a do vlasů ti sedal bílej sníh,
z oblohy černý jak díra mezi světy,
se na mě snášel a studil na dlaních.
A co bylo dál, jenom vítr,
po nebi se mraky honily.
A co bylo dál, jenom vítr,
a stromy se až k zemi sklonily.
V tom baru nevěděli, že je venku krize,
z rádia zpíval Cohen "Lásko, jsem tvůj muž",
tys vešla dovnitř jak zhmotnění mý vize,
jako když do srdce mi někdo vrazí nůž...
A co bylo dál, jenom vítr,
po nebi se mraky honily.
A co bylo dál, jenom vítr,
a stromy se až k zemi ...
A co bylo dál, jenom vítr,
po nebi se mraky honily.
A co bylo dál, jenom vítr,
a stromy se až k zemi sklonily
|
Ektor:
Jelen:
Hradišťan:
