Já kdysi sAmi úsvitem ti říkal častoDmikrát,
že jsi mé G7slunce, o němž nikdo nemá Czdání.
Řek jsem to vFážně, jenže nesmíš to tak Dmibrát.
Přeháním rEád, to bude Amitím.
Já kdysi s úsvitem ti řekla častokrát,
že jsi mé slunce, které vyšlo v pravou chvíli.
Slyšel jsi správně, jenže nesmíš to tak brát.
Bezpočtukrát člověk se Amýlí.
R. Slunce je Dmifair, to nezaspí a hřeje zGáda,
vysvitne vCčas, když naprší ti do mAmi7ikáda,
nechce nic Dmimít, nic nedluží a svítí sEtejně
na moji Amitvář, na dlaně tAvé.
Slunce je Dmifair, to nešidí a hřeje pGláže,
odvede sCvé a neslíbí, co nedoAmi7káže.
Kol hlavy Dmiměj si svatozář a třeba hEřej si,
slunce ty Aminejsi.
I když máš spoustu chyb, tak já ti rozumím
a slabší stránky tvé ti vůbec nevytýkám.
Ani já nejsem tvoje slunce, pokud vím.
Netrap se tím, to se jen řAíká.
R.
Už raděj mlč a dívej, hvězdy jsou ty tam,
přichází úsvit, velké slunce hlásí ráno.
Co přát si krásnějšího nad ten zázrak sám,
že ty mě máš, že já tě mám.
|
Helena Vondráčková:
Helena Vondráčková:
Helena Vondráčková:
Helena Vondráčková:
