MášAmisladkej dech a oči,
kterým paGtří svatozář,
a vlasyFmáš jak hedvábí,
když je poEložíš na polštář.
Ale já seAmio tvou lásku,
ani vděčGnost neprosím,
ty daFruješ jen hvězdám,
a jseš věrEná jenom jim.
Ještě jedFno kafe bych si Edal,
Ještě jedFno kafe kruciElnál, než pojeduAmidál.
Tvůj táta to je vandrák,
a od přírody zběh, a místo písmen,
učí tě jen, dorovnávat dech.
A taky házet nožem,
a držet pospolu,
a brada se mu třese,
když se nosí ke stolu.
Ještě jedno….
Tvá sestra hádá z ruky, a tvá máti jakbysmet,
a ty sama umíš všechno, co je mimo tenhle svět,
jen tvá rozkoš nezná hranice, děvče s hlasem skřivana,
a tvý srdce je jak moře, samý tajemství a tma.
|