ARumělku ve tváDřích, ležím v polštáE7řích, to mě právě Abaví,
Anic mě netíDží jen si prohlíE7žím všechny šperky co Amám.
A7Tak svět mi radosti Dchystá a v E7kramflecích jsem si Ajistá,
Akdyž se načanDčám, když se načanE7čám, když se načanAčám.
Po drahých kobercích chodit ve špercích, to mi zkrátka sluší,
hosty přijímám, jen se zajímám, copak ušít si dám.
A svět mi rukama tleská, jsem roztomilá a hezká, když se načančám,
když se načančám, když se načančám.
Jen Ejá, jen Djá, o mě tu Akráčí,
jenE já,jenD já jsem princezna Atvá,
A7ta která uděláD hačí a kE7 vladaření ji Astačí,
Akdyž se načanDčá, když se načanE7čá, když se načanAčá.
Čím je to čím, že spím-li či bdím, tak stále jsem švarná?
Příčinu znej, já ze všech jsem nej, že na sebe dbám.
Ať projdu zámkem či smrčím, jsem dokonalá a frčím,
když se načančám, když se načančám, když se načančám.
Jen já, jen já o mě tu kráčí, ....
|