(C)Devětadevadesátkrát (C\H)řek jsem ti že (Ami)mám tě rád(Ami\G)

a (F)řeknu ti to ještě (Fmi)po stý a (C)odejdu(G)

i když (C)vím že to (C\H)co tys mě (Ami)mohla dát(Ami\G)

na (F)celým šírým (Fmi)světě už (C)nenajdu.(G)



Ten přísnej klid a správnej byt a krásnej dům

a peněz dost a z nouze cnost už nenajdu.

Jenže nevejde se ti tam ani kousek mejch snů,

tak řeknu ti to ještě po stý a odejdu.



Tak dost těch slz a nač ten pláč přišlo loučení,

do víru života zkrátka už se nevejdu

a když odejdu tak na světě nic se nezmění.

Tak řeknu ti to ještě po stý a odejdu.

Zítra ráno začne jako jinej den,

noviny vyjdou žádný zvláštní vydání

a popelář cinkne popelnicí o chodník

a vláda si bude vědomá svýho poslání.



Lidi půjdou do práce jako jinej den,

ulice proudy aut se rychle naplní,

děti půjdou do školy ještě v očích sen,

vždyť ty děti přee nikdo z ničeho neviní.



Ó devětadevadesátkrát řek jsem ti že tě mám rád

a řeknu ti to ještě po stý a odejdu

i když vím že to co tys mi mohla dát

nikdy víc na celým šírým světě nenajdu.