C#mi Nad zmačkaným papírem tu H sedím,
A do okna špinavýho H hledím.
C#mi Kolik vrásek, tolik H šedin,
své A pocity zkouším C#mi psát.
Zbyla jenom prázdná schránka,
zavřená je zadní branka.
Jak na golfu prázdná jamka,
je čas zhasnout a jít spát.
Refrén: Jenže já chci C#mi zapomenout, A zapomenout,
H kým jsem tenkrát byl. C#mi
Já chci C#mi zapomenout, A zapomenout,
H křičím z plných C#mi sil.
Refrén: Já chci zapomenout, zapomenout,
kým jsem tenkrát byl.
Já chci zapomenout, zapomenout,
křičím z plných sil.
Proti všem a proti všemu,
on jen jí a ona jemu.
Milovat jen jednu ženu,
nestačí si jenom přát.
Tohle ať si každej zkusí,
na perutích jedný husy.
Odletí všechny ty plusy,
co jsem stačil v oběť dát.
Refrén: Jenže já chci zapomenout, zapomenout,
kým jsem tenkrát byl.
Já chci zapomenout, zapomenout,
křičím z plných sil.
Já chci zapomenout,l zapomenout,
kým jsme tenkrát byl.
Já chci zapomenout, zapomenout,
křičím z plných sil.
Jistota je nemoc zrádná,
na to není pomoc žádná.
Bolest zrady, facka pádná,
nevyléčí bratře můj.
O co víc se tady snažím,
proti proudu pořád běžím.
Na pokraji sil tu ležím,
svět se změnil v dračí sluj.
Refrén: Jenže já chci zapomenout, zapomenout,
kým jsem tenkrát byl.
Já chci zapomenout, zapomenout,
křičím z plných sil.
Já chci zapomenout, zapomenout,
kým jsem tenkrát byl.
Já chci zapomenout, zapomenout,
křičím z plných sil.
Říkali si proti všemu,
on jen jí a ona jemu.
Honili to do vobjemu,
a chtěli se za to rvát.
Člověk míjí slova plynou,
marně ohánět se vinou.
Zůstali jen hořkou slinou,
co jde blbě polykat.
Jenže já chci zapomenout, zapomenout,
kým jsem tenkrát byl.
Já chci zapomenout, zapomenout,
křičím z plných sil.
Já chci zapomenout, zapomenout,
kým jsem tenkrát byl.
Já chci zapomenout, zapomenout,
křičím z plných sil.
|
Ortel:
Lucie Bílá:
