Jak (E)monzum prošel jsem snad celej svět

a (A)velkoměsta znám už naspaměť,

ve všech(E) žil sem sám chladný jak Jižní (H)pól

a možná i víc.

Mě (E)žádná žena nikdy nezdrží,

mám svůj íl dokud (A)doufám dýchám mám chuť žít.

Neznám (E)smůlu, smutek a neznám světob(H)ol,(E)

jediným (A)zákonem mi bylo chladné ráno

v kterém (E)začínala má nová pouť.



ref:

Na hrázi (A)přístavní kde sem postával jak prázdný (E)šíf,

dálka (A)nekonečná to se tak krásně říká,

dokud (E)nezkusíš jak já po ní plout.

Skončí (F#)tam kde tvé kroky 

zastaví dívčí boky,

pr(H)obudí tvé svědomí.

Tak já se lo(A)učím,

už mě nebudete vídat,

lo(E)učím se svým soužením,

lo(A)učím se že nechci města střídat.

Po(E)zítří se o(H)žením.(E)



Já měl sem to dávno v krvi od dětských let,

znal sem pouze cestu tam a žádnou zpět

a mé rodiče to trápilo že dělal sem si jen co sem chtěl,

pro mě klid byl vždycky velkou neznámou.

Někdy chtěl sem se vrátit domů za mámou

a říct jí co tenkrát v mládí sem říct neuměl,

jediným zákonem mi bylo chladné ráno

v kterém začínala má nová pouť.



ref:

Na hrázi přístavní....