|
|
Divokej Bill - Mašina Divokej Bill - Mašina | *** Autor textu: Vojta Mach | Jo na začátku to byla pohoda, taková procházka růžový zahrady,
něco osud něco náhoda, mládí a skvělý nápady.
A to se potom lehce dovádí, si jako ve snu budit se nechce,
když ti nebe padá do klína, všechno začíná.
Mezihra:
Potom přišla sprcha všedního života, že je to mrcha a chybí jistota,
že se tu pláče a praskaj kosti, a že to hraničí s posedlostí.
Měl kytáru jako struhadlo, hrál na ní co ho napadlo,
celej svůj život zahalil dýmem, a jak to dopadlo všichni dobře víme.
Tak se zbláznil, tvrdil, že mu to nic nedělá (hulil)
tak se zbláznil.
Až se zbláznil,tvrdil, že mu to nic nedělá (hulil)
až se zbláznil, hovoří k vám lékař.
R: /Lidská hlava to je mašina, tam všechno končí všechno začíná,
voči těma se koukej, svět se točí a bude to OK. / 2x
Mezihra:
Jenom že potom přišla nicota, přemejšlel marně nad smyslem života,
a ty návaly z něj dělaly trosku, jak mu vrtali díru do mozku.
Tak se zbláznil, tvrdil, že mu to nic nedělá (hulil)
tak se zbláznil.
Až se zbláznil,tvrdil, že mu to nic nedělá (hulil)
až se zbláznil, hovoří k vám lékař.
R:
Potom ztratil vědomí a necejtil vůbec nic,
ho netrápilo svědomí a nebylo co říct.
Ta chvíe byla nádherná, nebe dočerná a měsíc, můj kumpán, svítí.
Mezihra:
Všude cinkaj flašky, který už si vypil, měl by si se zvednout aby ses neutopil,
abys nás nepotopil nebo už blázníš?
R:
Potom ztratil vědomí a necejtil vůbec nic,
ho netrápilo svědomí a nebylo co říct.
Ta chvíe byla nádherná, nebe dočerná a měsíc, můj kumpán,
svítí na domy jako lucerna a nocí voní parafín,
už mi neni pomoci a já tam stál v negližé, pánbůh si mě prohlížel a plakal.
|
| |
Divokej Bill:
Divokej Bill:
Divokej Bill:
Divokej Bill:
Divokej Bill:
