Nevnímáš a snad nevidíš,

že já si v sobě stavim mříž

a pod ní ještě pevnou zeď

to je má odpověď



Tak žádnej řev a žádnej pláč

a žádnej děsnej srdcerváč

a žádný scény zoufalý

co tě povalí



Nechci řvát tu jak husa pitomá

To si fakt, lásko, nechám na doma



Kdo to řek? Snad ne já   asi já

že je láska krásnej cit.

Láska bodá jako nůž!

Tak ať táhne, už chci mít klid!



To si piš! Vzpomínám,

na tvý řeči prolhaný.

Ty jsi těžkej pohodář

a já brečim si do vany…



Ty nevnímáš a neslyšíš,

že spadla klec a bouchla mříž.

Co tvý řeči úžasný,

jak to bylo překrásný…



Tak už běž a nech mě bejt

srdce v háji, z mozku prejt

co jsem nechtěla, to mám

spi si sám…



Nechci řvát tu jak husa pitomá

To si fakt, lásko, nechám na doma…



Kdo to řek? Snad ne já   asi já

že je láska krásnej cit.

Láska bodá jako nůž!

Tak ať táhne, už chci mít klid!





To si piš! Vzpomínám

na tvý řeči prolhaný.

Ty jsi těžkej pohodář

a já brečim si do vany…



Žádnej křik a žádnej pláč

scény nebudou.

Abys mi ještě vyčítal,

že žil jsi s obludou…



Tak žádnej křik a žádnej pláč

a žádný běsnění.

Až budu hřát, blbnout na kvadrát,

tak se nic nezmění…



Já mám jen teď, žádný pak.

Přejel’s mě jak náklaďák.

I když je to pochmurný,

tvý city smetu do urny.



Neskučím jako pes

na hrob ti tesám esemes.

Můžeš, lásko, klidně spát

chcípni, když mě už nemáš rád.



Kdo to řek? Snad ne já,

že je láska krásnej cit.

Láska bodá jako nůž.

Tak ať táhne, už chci mít klid.



Neskučím jako pes

Na hrob ti tesám esemes.

Můžeš, lásko, klidně spát

chcípni, když mě už nemáš rád!