1. KdGyž se kouknu k horám v dCáli, v duši mám ten stGín,
ten, co zazněl v táty houslích, stDín, co zní jak splGín,
kam se tóny ztrácí, dnes jCuke-box nám je hrGá,
stroj zní a tóny houslí jen mDálokdo už znGá.
®: VGídám zářivej bCílej dům, tGátou stavěnej, dal skrDýš k mým snGům,
vídám velkej bCílej dům, snGívám sen, patřil k mDým všem dnGům.
3. Být tak chvíli s mámou a houf dětí kolem mít,
svolávat je zmáčené a klít,
zas zas být tak chvíli s tátou, svou dlaní jeho skrýt,
nebo procházet se v horách, chvíli pouhou žít.
®: Vídám velkej bílej dům, tátou stavěnej, dal skrýš k mým snům,
vídám velkej bílej dům, snívám sen, patřil k mým všem dnům.
4. Proč se loudám blátem a houf lidí kolem mám,
když každý z nich je zmáčený a sám,
proč neprší mi štěstí jak ve snech vzdálených,
sama spím a vstávám, loudím smích.
®:
|