Vzduch je Atěžký jak ta měď
ruce Amaj7tvé znám nazpaměť
a teď A7naposled už přitisknou se Dk ní
nač Dmimyslíš? Vždyť Avím
radši Hmipřimkni se blíž
slova Hmi7jsou jen na obEtíž.
Vzduch je cítit po něčem před čím sotva utečem
stín jako tichošlápek připojil se k nám
nač myslíš, ó to znám.
ARadši Hode mně vem kytku
Hmi7s tichým úsmeEvem, E7ó.
APusu ti dám, já půjdu Amaj7tam a ty tam
A7bye bye štěstí, bye Dbye
DmiJsem tvůj apríl, né Amáj
buď si Hmico se má stát
lepší Hmi7je se pouEsmát
Nevyčítam já půjdu tam a ty tam
tak čau štěstí, hej hej, nech pláč,
raděj se směj, o tvůj úsměv, já bloud
totiž toužím zbohatnout,
Vzduch už lehčí je než byl
to tvůj úsměv způsobil.
I když každou chvíli musím vstát a jít.
Nač myslíš? Nech být ..
O ten úsměv já vím,
o ten jde nám především, ó.
Pusu ti dám, já půjdu tam a ty tam
bye bye štěstí, bye bye.
Jsem tvůj apríl, né máj,
buď si co se má stát,
lepší je se pousmát.
Nevyčítam, já půjdu tam a ty tam
tak čau štěstí, hej hej,
nech pláč, raděj se směj,
o tvůj úsměv, já bloud,
totiž toužím zbohatnout.
Nevyčítam, já půjdu tam a ty tam
tak čau štěstí, hej hej,
nech pláč, raděj se směj,
o tvůj úsměv, já bloud,
Nevyčítam, já půjdu tam a ty tam
tak čau štěstí, hej hej,
nech pláč, raděj se směj,
o tvůj úsměv, já bloud,
Hmitotiž Hmi7toužím zbohaEtnout. E6
|
Helena Vondráčková:
Helena Vondráčková:
Helena Vondráčková:
Helena Vondráčková:
