Burzum
(87)
(57)
(0)
(3)
(27)
(3)
(13)
|
|
|
Burzum - Enhver Til Sitt Burzum - Enhver Til Sitt |
| Každému, co jeho jest
Jdu za svým koněm do lesa.
Krvácím; zbrocen vlastní krví.
Nohy těžknou a těžknou;
stehnem smýká bolest.
Kalhoty jako ze sádry
na mých nohou, kde zaschla krev.
Padám, ale znovu vstávám.
Potácím se, kulhám, klopýtám, padám.
Můj lov končí, na vlhkém mechu
u opuštěného břehu měsíčního jezera.
Opuštěného břehu měsíčního jezera.
Opuštěného břehu měsíčního jezera.
Proč musím svůj osud pokoušet znovu a znovu?
Proč musím zapomenout bolest, když se jizva hojí?
Proč si musím zvyknout na zničené tělo?
Proč musím zapomenout, kde naposled jsem pad?
Proč musím zapomenout? Proč musím zapomenout?
Proč musím tu starou bolest cítit znova (a znova a znova...)?
Jednou, tentokrát, už nemohu znovu vstát.
Zůstávám tam, na vlhkém mechu, sám a umírám.
Nemohu vstát a vlastně ani nechci.
Měsíc se zrcadlí na hladině jezera a na mne mrká.
Měsíc na mne mrká.
Měsíc na mne mrká.
Světlo sílí.
Měsíční bohyně přichází mi vstříc.
Už mi není zima.
Zahřívá mne měsíční svit.
Proč musím svůj osud pokoušet znovu a znovu?
Proč musím zapomenout bolest, když se jizva hojí?
Proč si musím zvyknout na zničené tělo?
Proč musím zapomenout, kde naposled jsem pad?
Proč musím zapomenout? Proč musím zapomenout?
Proč musím tu starou bolest cítit znova (a znova a znova...)?
Už mi není zima.
Zahřívá mne měsíční svit.
Už mi není zima.
Zahřívá mne měsíční svit. |
| |
Burzum:
Burzum:
Burzum:
