1.
Dál v tvém dechu zůstávám,
jak hrudí hýbá
a vám své tělo nechávám,
duše se skrývá,
vím, že to pochopíš,
že jsem,
než teď si myslíš blíž.
2.
Znám tě pod tíhou všedních dní,
tak už to bývá,
že sám člověk si nerozumí,
a co v sobě skrývám já,
snad to pochopíš,
že jsem,
než ty si myslíš blíž.
3.
Dál zase se musím ptát,
proč se tohle stává,
když mám ze srdce někoho rád
a on mě zanechává,
snít, snad už jen jenom snít,
že tvůj,
že tvůj dech můžu mít.
4.
Dál v tvém dechu chci být,
chci tvou hrudí hýbat
a vám, už vůbec nemusím chtít
vůbec nic poodkrývat,
když sám, zase se procházím sám
a dech,
a jenom dech svůj mám.
|