|
|
Pavel Lohonka Žalman - V kraji planých šípků Pavel Lohonka Žalman - V kraji planých šípků |
Transpozícia: [+1 +2 -1 -2] |
EmiVenku Dvítr Emipláče, za kopcem už se Hmistmívá,
už Amimě to GnedoCjímá, že Emimívám ze tmy strach,
meluDzína Gkvílí, dítě jí z nůše Hmiberou,
mraAmiky se Go něj Cperou, až Gk nebi stoupá prach.
V kraji planých šípků dvě ženy spolu běží,
za ruce se drží, od dětství znáte je,
až na kůži nahé o poctivost se třesou,
svý jména si tak nesou Víra a Naděje.
R: GKdyž mi bývá CouGzko, Hminasucho když AmipolyGkám,
Aminemám sílu Djenom tak se Gopít,
když mi bývá CouGvej Hmioheň v krbu AmizabliGká,
Amičtu si knížky, Dkterý nelze Emiprožít.
U ohně se hřejou, spí na Snědený stráni,
nic nechtějí mít s námi, je pozdě na sliby,
krajem planých šípků do kolébky se vrací,
dopisy nesou zvací pastevcům z koliby.
R: Když mi bývá ouzko...
Možná někdy zajdou s nataženou dlaní,
a nevynesou spaní jak nesly tolikrát,
v kraji planých šípků už pokoje si nedám,
Naději s Vírou hledám a chodím pozdě spát.
|
| |
Jan Burian:
