Děvčátko vím, že dnes je loučení,ami

	

do říše snů už soumrak padá.	

Zklamán a sám v osady klín se vrátí,	

dát zapomění, snění večerům stříbrným.	

 	 	

Až ztichnou bílé skály na velkou peřejí,	

den hasne tmou tam, kde jsem spolu stáli,	

tam srdce zaletí se vzpomínkou.	

Snad pro sny spálené oči se zarosí,	

o štěstí vzdálené si zaprosí.	

Až ztichnou bílé skály, ty budeš někde	

v dáli už dávno spát.	

 	 	

Nesmíme znát, co život nám chtěl dát,	

nesmíme víc, co duše pojí.	

Snad zůstanou nám v srdci místa bílá,	

ta budou, budou, v osadě stále hřát.	

 	 	

Až ztichnou bílé skály na velkou peřejí,	

den hasne tmou tam, kde jsem spolu stáli,	

tam srdce zaletí se vzpomínkou.	

Snad pro sny spálené oči se zarosí,	

o štěstí vzdálené si zaprosí.	

Až ztichnou bílé skály, ty budeš někde	

v dáli už dávno spát.