LÉTO JE PRYČ
Pokyn tvý tváři, tak vopuštěný,
zdrcený tím, jak pláčeš,
pokyn tvý tváři, tak vopuštěný.
To je ale překvapení,
snažíš se rozbít tu šablonu,
dřív než budeš moc starej,
snažíš se rozbít tu šablonu,
dřív než umřeš.
Pokyn tvýmu srdci, co se žene jak vo závod,
bodnutej pohledem tvych očí,
pokyn tvýmu srdci, co se žene jak vo závod.
To je ale překvapení,
snažíš se rozbít tu šablonu,. . .
Pokyň svý tváři, tak vopuštěný,
zdrcený tím, jak pláčeš,
pokyň svý tváři, tak vopuštěný.
dej sbohem.
Zpívej svýmu milenci,
jako krev z kamene,
zpívej svýmu milenci,
kerej čeká doma.
Jestli zpíváš, když jseš v náladě
a jseš suchej jako troud,
pak si musíš uvědomit,
že nejseš nikdy sám
a budeš místo toho zpívat s mrtvejma.
Snažíš se a rozbíjíš šablonu,
dřív než budeš moc starej,
snažíš se a rozbíjíš tu šablonu,
dřív než umřeš.
|