Nečekám nic od reforem,
nových zásad, nových norem,
miluju jen kladivo,
které bije na zdivo.
Svět jaký byl, vždy bude stejný,
život stejně beznadějný,
lze jen tíží kladiva
udeřiti do zdiva
Nad mou hlavou rudý prapor
hlásá pouze zmar a zápor,
hlásá ránu kladiva,
která padne do zdiva
To je teď celá moudrost moje
milovat hlučnou vřavu boje,
za nocí vnikat do snů žen
a trochu býti zadlužen
Pískat si, jak mi zobák narost,
vínem si splašit z čela starost,
svůj život rychle utratit,
nic nezískat, nic neztratit |
