Toulali jsme se po rovinách milióny let,
pohromadě na pobřeží.
Když jsme se přestali bát,
přišli jsme ze všech stran
Rozpadajících se světů.
Důvodem je to, co uděláme,
aby byla nastolena duševní pohoda.
Rudá je dlažba,
krev kape z našich snů.
V extázi tancujeme
na zvuk zdrcujících včerejšků.
Oh, touha mě pohltila, odveď mě pryč,
oh do nekonečna, odveď mě pryč.
Odveď mě pryč.
Oh ano, odveď mě pryč, daleko.
Neotáčej svou tvář k noční obloze,
řekl jeden zbabělý.
Můžeš se dívat šarádou.
Okamžik, který nebude nevykonaný,
cítím, jak se má bolest uklidnila.
Úbytek krve, důvod zamířit.
Křičící kolemjdoucí zděšeně zírají
v kritickém duševním rozpoložení.
Plujeme na jemných vlnách,
čteme oblohu.
Hvězdáři, hvězdáři,
uzřijte klíč.
Hvězdáři, hvězdáři,
nekonečno, důvod zůstat vzadu.
Kde jste objevili chyby?
Duch, který vždycky zapírá.
Zbláznil jsem se.
Vysvoboďte mě z čekání
na záři, která se zvedne.
Vidím je přibité ke kříži,
nemůžu žít dokud nezmizí.
Nesmrtelní pláčou na popel pozemšťanů.
Zatímco oni se smějí klaunovi.
Cítíte ten chlad? Jakoby se čas zastavil.
Není cesty ven.
Hvězdáři, hvězdáři,
uzřijte klíč.
Hvězdáři, hvězdáři,
pro jasný sen
necháte svět za sebou.
Oh, touha mě pohltila,
odveď mě pryč do nekonečna,
Oh, odveď mě pryč, touha mě pohltila,
odveď mě pryč, odveď mě pryč.
Hvězdáři, hvězdáři,
uzřijte klíč.
Hvězdáři, hvězdáři,
nekonečno, důvod zůstat vzadu.
Když se slunce probudilo k dalšímu dni,
oni zmizeli,
zmizeli beze stopy.
Babylone, touho v jasnosti.
Babylone, oheň pokračuje.
A slunce jim vymazává z paměti,
co tma zašifrovala do oblohy.
A plameny spalují jejich jas.
Babylone, vstup do noci.
Oh, nech nás bloudit, nech nás bloudit
mezi světy.
Převyšujeme jejich základ,
ničíme horizonty.
Vzdáváme se gravitace,
oh, ovládáme oko
Ustupujeme tvému rozumu k nebi,
k peklu. |
Avantasia:
Avantasia:
Avantasia:
Avantasia:
Avantasia:
