|
|
Draconian - The Gothic Embrace Draconian - The Gothic Embrace |
| (Lucifer:)
Ach, anděli mé zimy;
Trpící pro bolest smutku.
Gotické objetí navrátí mou lásku
Co mi Bůh vzal…
Tvá romance zapomenutých časů…
V érách bez slunce.
Oceány slz vidím…
Noční pád snů hladíc mě.
(Deliah:)
Tvá osoba, tvé umění, měl bys žít navždy…
Jako noční stín tvého smutku.
Natahující se v kráse stmívání.
Zamilována do tisíců nocí…
Ale plačící v tichu… v ebenu… pro melancholii… navždy!
Ježíš Kristus kráčí po Zemi…
Ubohý stín Boha…
Kruté spiknutí pro původ otroctví.
A stáhne je dolů s vinou lidstva.
(Lucifer:)
Zabil jsem svou svatost…
Zabil mou prázdnotu!
Jsem padlý od Boha…
Padlý díky zločinu!
Opustil jsem světlo,
Světlo, co mě tak dlouho oslepovalo!
Volný od pokory,
Ale stále pod jeho kouzlem.
Stále nás to bolí… bolí… bolí!
Smutek mění se v bolest…
A křičím se vší tou nenávistí a tyrany v zádech!
(Astaroth:)
Gotický měsíc… planoucí večerem tak hlasitě,
Vážnost zhrzené zahrady karmínových duší.
Všechna opravdová krása je tak smutná…
Ale ztracena v sevření Božském.
(Lucifer:)
Trápím se, že noc již přešla…
Nech ji být nekonečnou… nekonečnou nocí!
|
| |