Koukám se mezi páry očí,vidim prázdno
pohledy bez jisker,tváří se jak je dáno,
bojí se opustit pomezí,kde neni lajnováno,
přitom bruslí ve zmatku jak prsty při hře na piáno.
Za tenkou ledovou stěnou nechávaj hasnout strach,
když nic,tak aspon utečou,než padne prach,
hlavně neobnažit pocity,neukázat slabost,
nerušit autority,popřít vlastní jakost.
Pro dobyvatele nepřítomnou osobní vlastnost,
schovanou pod maskou a dávno zmrzlou na kost,
obrazy společnosti někdy křivě visí,proto
celej život vystupujou jenom v zákulisí.
Ve strachu,že někdo pozná,co je pro ně drahý
možná rozsvítí a všichni budou nahý,
hrajou si na lásky a přitom ještě neví kolik je milovat,
tak radši předem sleví.
Neví jak,rak radši nijak,všichni marní,
pro vlastní pohodu dál v maskách,jako na maškarní,
v roli němých svědků přihlídnou a projedou,
když neví kam,co budou dělat až tam dojdou.
Bez povšimnutí zmizí jako starý pásky,
zjistí,že už dávno nejsou ti,co tahaj za provázky,
kolem sebe neproniknutelný stěny,
který už dávno ztvrdly a nejdou dělat změny.
Uprostřed všeho dění,přesto nikdo,
nebo nikde nic,ale já někdo,
tak oči bez jisker a svoboda jen sen,
srdce bije,ale neni slyšet ven.
2x Ref:
Každej večer vycházim s tou dámou,
někam ven,když se světla lámou,
ůkrytem příšeří a v ruce hřeje tma
a nikdo kolem nemluví,jen když se někdo ptá.
Pohledy klopí,před pravdou známou,
šeptám do větví a do tmy sáhnou,
zhasněte světle at plout,ůdery srdcí,co nejsou pod maskou.
Ůdery srdcí,pod maskou duní,
flotila ztracených lodí,přitom tak blízko,
že tě zasáhne svou vůní,
ale jen prohlídnou ti nedaj,to se dneska nesmí,
možná se bojí.
Tak radši uhnout pohledem,zatim to za to stojí,
chvíli tě oslní,pak se manekýni strojí,
do charakteru,kterej chtěl bejt na nich viděn,
rozšlapou všechno co je pod maskou,
návrat je řízen.
Chtíčem dávno všeobecně platných forem,
tak to vlečou podle těch,co určeni jsou vzorem,
malujou obrazy o žití v pestrym světě,
přitom maj jednu barvu na paletě.
A ten kdo rozsvítil,je obviněn,že špatně vidí,
co nezahalí tma,je iluze,tak proč tu slídí,
donucen otevírat okna jako nuzák,
duše se krčí v rohu,jako potrestanej školák.
Xichty se potí pod maskou a prsty ukazujou,
ochotně tam,kam vyvolení přikazujou,
tak oči bez jisker a svoboda jen sen,
srdce bije,ale neni slyšet ven.
2x Ref |
