|
|
Nestíháme - Píseň o dvou tvářích Nestíháme - Píseň o dvou tvářích |
*** Autor textu: Jan Řepka *** Autor hudby: Jan Řepka | Jak se zítra tvářít mám jak se zítra tvářit chci
mám předstírat jistotu anebo znaky nemoci
přednáška je divná věc hledí na tě celý sál
však marně hledáš někoho koho bys vážně zajímal
Jen nejbystřejší z diváků opouštějí sedadla
bloudí svojí pamětí kampak asi zapadla
slova která před léty s neskrývaným nadšením
vyřvávali do světa než přišlo sebezapření
Tu přetvářka se chytila jak psí víno na zdi kostela
pravdě ústa ucpala dech nabrala a spustila
jak se zítra tvářit mám jak se zítra tvářit chci
mám dělat že se mě nic nedotkne anebo mám hrát vřelý cit
Křivohubá upřímná
zakřiknutá troufalá
lhostejná i účastná
veselá i zoufalá
přiblblá i vědoucí
uvadlá i rozkvetlá
čitelná i matoucí
dokáže být moje tvář
Jak se zítra chovat mám jak se zítra chovat chci
mám se řídit rozumem anebo činit co mám na srdci
mám přenechat vše náhodě či spolehnout se na osud
anebo důvěřovat sobě sám jak jsem činil doposud
Mám-li k vám být upřímný nevím co je upřímnost
bohužel jsem v příkladné společnosti nevyrost'
můj učitel mi na to řek' že prý jsem příliš kritický
že smířit se mám se stíny a se zlem jednou provždycky
Jenže smíření je do bílé převlečená přetvářka
a v sále není nikoho a tak končí moje přednáška
Statečné i zbabělé
rozhodné i vrtkavé
dětinské i dospělé
zlomyslné laskavé
šlechetné i klamoucí
radostné i zdrcené
ledové i horoucí
dokáže být srdce mé
|
| |