Ty rád se touláš po nebeském lešení,
však číst si v hvězdách pro mě není řešení,
kometám a stálicím nikdy na kloub nepřijdem,
proti hvězdám, které tmou se halí, ó jsme malí.
Chci číst spíš z lidí, co kdo skrývá pod vnějškem,
ač sám si nevím rady se svým zítřejškem,
i kdyby se tisíckrát pravdy v lidech dobrat měl,
moje soudy míň než vzduch tu platěj, ó já Matěj.
Ty dál si mlčíš, jen se culíš pod knírem,
kdo z nás se toulá vlastně větším vesmírem.
|