Bob Dylan
(327)
(255)
(104)
(4)
(39)
(355)
(7)
|
|
|
Bob Dylan - Visons of Johanna (Představy o Johaně) Bob Dylan - Visons of Johanna (Představy o Johaně) | 
tlač |
edituj | | Poznámka: P?eklad není úpln? doslovný, ale vystihuje smysl (význam) písn? a textu..
Pesničku videlo 3451 návštevníkov.
Kvalita : bez hodnotenia
Hodnotilo ľudí: 0 ohodnoť aj ty | |
*** Autor textu: Bob Dylan *** Autor hudby: Bob Dylan | Copak to není úplně jak noc?
Vyvádět kousky když se snažíš bejt tak potichu?
Sedíme tady svázaný a pohříchu
Děláme co můžem, aby sme to popřeli
A Luisa stačila nachytat dlaň plnou deště
A pokouší tě tak vzdoruj chvíli ještě
Z poschodí odnaproti světla poblikávaj
V tomhle pokoji trubky topení jen pokašlávaj
Z rádia teď podmanivě country music hrávaj
Ale nic tu není Vůbec nic co by šlo zastavit
Jen Luisa a její milej
A pak ty moje představy o Johanně
Lterý si můj rozum podmaňujou
Na prázdnym staveništi kde si dámy zkoušej hrát
Na slepou bábu s řetízkem od klíčů
A holky na celou noc
Si o husarskejch kouskách můžou pošeptat
Je slyšet nočního hlídače a cvaknutí rozsvícený baterky
A jak se ptá jestli je blázen on nebo oni
Lusia je fajn sedí hned vedle což je krásný
Je jemná křehká připomíná zrcadlo
Ale všechno zestručňuje všechno je hned jasný
Co ji napadlo
Že Johanna tu není
Duch - elektrický chvění
Do kostí její tváře vyje
Kde o Johanně fantazie
Teď moje místo zabíraj
Malej ztracenej chlapeček
Nad sebou vede vážný řeči
Vychloubá se svou smůlou
s má rád nebezpečí
A když se hovor stočí na její jméno
Povídá mi o polibku na rozloučenou
Určitě je vevnitř děsně zahořklej
Protože je tak zbytečném a tak dále
U zdi mumlá ty svoje řečičky
Zatím co já jsem v hale
Jak to mám vysvětlit
Nemůžu už ani
Pokračovat A to o Johanně zdání
Mě udrželo vzhůru přes svítání
Uvnitř v muzeu
Na zkoušku věčnost kráčí
Hlasy za chvíli přizvukujou
Že tohle je to v čem se spása zračí
Ale Mona Lisa určitě znala dálnicový blues
To člověk pozná z toho jak se usmívá
Vidíš tu primitivní kytku na zdi jak mrzne
Když ženský s rosolovitou tváří kejchnou
Slyšíš tam ty s knírem vzlyknout
Pááni nemůžu si najít kolena
Šperky a kukátko
Plandaj mule u hlavy
Ale o Johanně představy
Kvůli nim to všechno vypadá
Jako krutý bezpráví
Teď mluví podomní obchodní
S hraběnkou která předstírá svůj cit
Řekla jmenuj mi prosím někoho kdo není parazit
A já se půjdu za něj pomodlit
Ale jak Lusia vždycky říká
Člověče copak se můžeš ňák moc vohlížet?
Zatímco si kvůli němu dává na sobě záležet
A madona ještě pořád vidět není
A na týhle prázdný kleci už je znát rezavění
Tam kde jednou pod kapucí odplula z jeviště
Šumař ten teď na cestu dal
Píše že každém vrátil všecko co si vzal
Na korbu náklaďáku s rybama kterej nakládal
Zatímco moje svědomí vejbuch roztrhal
Hrály harmoniky
Paklíče a z nebe lilo
A ty představy o Johanně
Jsou teď všecko co mi zbylo
|
| |
Bob Dylan:
Bob Dylan:
Bob Dylan:
Bob Dylan:
