Hlavu v dlaních mám,
prázdné stránky velí myšlenkám,
kam ulehnout.
Sama příboj poslouchám,
to jak vítr klouže po vlnách.
Nutím tvou loď plout, ke mě plout.
Svítím, ještě svítím, dálkou v temnotách,
svítím, ještě svítím, dálkou v temnotách.
Mít tak pevnou hráz,
co se příboji postaví.
Vlny se unaví, odliv je odplaví,
tu vůli mít, tak pevně stát.
V okně sedávám,
otvírám ho starým příběhům.
Tichý je dům.
Usmívám se vzpomínkám,
jako křídla šumí nad hlavou.
Pojď si poslechnout, poslechnout.
Doufám, ještě doufám,
svítím lampou dál.
Doufám, ještě doufám,
svítím lampou dál.
Proč neumím brát,
co svět poslušným nabízí.
Trnovou korunou ozdobím cestu svou.
Tu vůli mít, tak pevně stát.
Pomoz mi můj osud nést,
zvedni mě z blátivých cest,
pomoz mi noc změnit v den.
Tak pojď a zvedni mě, zvedni mě.
Když jestě sílu mám snad.
Pomoz mi vstát.
Svítím, ještě svítím, dálkou v temnotách,
svítím, ještě svítím, dálkou v temnotách.
Mít tak pevnou hráz,
co se příboji postaví.
Vlny se unaví, odliv je odplaví,
tu vůli mít, tak pevně stát.
Doufám, ještě doufám,
svítím lampou dál.
|
Lucie Bílá:
Monika Absolonová:
Lucie Bílá:
Lucie Bílá:
Arakain:
