Sto barevnejch slCovF9 nCám nF9a cestu svCítíF9,
stCo bF9arevnejch vCětF9, Ca lákavej cDmi7/C, Gíl,
prej až celej svCětF9 sCám zF9a nos se chCytíF9,
tCo pak nF9ejpozději hnCedF9 svCůj dF9ostanem dCílF.C
®: Škoda slCov, je jich víc nežli na nebi hvDmi/Cězd,
škoda slov, co je jich u všech dálnic a cCest,
co je zdí, co je ploch, smutnejch pomníků slDmi/Cov,
zFatím nám nEmi/Ca záda pDmi/Crší a nEmi/Cespraví střechu a krDmi7/Cov
sto barevnejch slCovF9, stCo bF9arevnejch slCovF9, C.
Sto darebných slov se mi na jazyk vtírá,
marně odvahu sbírám, když nevím, jak říct,
že můj havraní strach, strach o kousek sýra
byl větší než stud, že jsem neřekl nic.
®: Ale věř, že bych rád aspoň pro tebe lhal
zelenou, růžovou, jak to fajn bude dál,
voňavý opiát, abys klidněji spal,
prší a venku se setmělo a nechce se ven do ulic,
doma nás zůstalo víc, doma je nás zas víc.
Tolik velikých slov jsi za ta staletí zažil,
tolik zmarněných let, tolik zbytečných chyb,
a jen vysoký plot náš tichý zpěv stráží,
že tu chceme mít svět, co zpívá nahlas a líp.
®: Co je nás, nás je víc nežli na nebi hvězd,
a co je zdí, co je lží i třeba uprostřed měst,
jediným znamením je tvoje čest,
za krk nám krvavě prší, podej mi ruku teď hned,
je jen jediný svět, je jen jediný svět.
|
Bůhví:
Celeste Buckingham:
Anna K.:
