D,A,Hmi,G
DNejen z piva jsem Anebetyčně hloupej,
a Hminekoukám moc do zrcadla, Gkdyž si holím tvář.
Ranní tupej obličej, na rozum tolik skoupej,
postrádá totiž myslitelů zář.
Civím do zrcadla a nikdo netuší, a nikdo netuší, a nikdo netuší.
Když máchám žiletkou, srdce se mi rozbuší, a proč si zpívám tenhle refrén.
DMoje zrcadlo Amá stíny na duši, a Hminikdo netuší, a Gnikdo netuší,
Dže v noci píšu Ahořčicím na víčko ...
HmiTrochu jsem zhloupnul, Gale jen maličko.
Kvůli ženskejm jsem několikrát šílel,
a chtěl ze světa odejít na nekonečnej výlet,
s hlínou pod hlavou neznat návratu,
než jsem prokouk žití podstatu.
Radši koukám do zrcadla, a nikdo netuší, a nikdo netuší, a nikdo netuší.
Když máchám žiletkou, srdce se mi rozbuší, rozhodně si s ní nepodříznu žíly.
Moje zrcadlo má stíny na duši ...
DSvět není černej, Aani bílej,
Hmijen někdy nechává Gstíny na duši.
Všichni se ženou za pochybeným cílem,
pochybenou cestou, do poslední míle.
Radši koukám do zrcadla, a nikdo netuší, a nikdo netuší, a nikdo netuší.
Když máchám žiletkou, srdce se mi rozbuší.
Do smrti si budu zpívat tenhle refrén !
|
František Sahula:
