Helena:
Když nemám ráda svou rtěnku a krém,
nudí mně látky a sály kam jdem,
nechci žít stále za výkladním sklem
a náhle z dámy bývá tramp.
Jitka:
Baví mně cesty a tráva a zem,
baví mně zpívat bez závazků a trém,
baví mně kluk, stejný jako já jsem
a náhle z dámy bývá tramp.
Helena:
Toužím mít vzduch, déšť,
vítr a proud,
žít bez všech pout,
jsem tvá.
Jitka: A co dál,
ať máma hlídá,
už s tím nejde hnout,
že náhle z dámy bývá tramp.
Helena:
Ó, vím, přijde návrat,
má rtěnka a krém,
krejčí a látky a sály kam jdem
a člověk rozdá, co všechno je v něm
a dlouho z dámy není tramp.
Jitka:
Dál voní cesty a tráva a zem,
až přijde chvíle bez závazků a trém,
až přijde kluk, stejný jako já jsem
a náhle z dámy bývá tramp.
Helena: Toužím mít vzduch.
Jitka: Déšť.
Helena: Vítr a proud,
žít bez všech pout.
Jitka: Vím, až na to jedno.
Helena: Já mám ho ráda,
už s tím nejde hnout.
Jitka. Že náhle z dámy
Helena: Když proud jí zmámí.
Jitka: A štěstím samým
Helena: A štěstím samým.
Jitka: Bývá.
Helena: Bývá.
Jitka: Bývá.
Spolu: Tramp.
Ó, jéé.
|