*** Autor textu: Zdeněk Borovec *** Autor hudby: Ralph Siegel | Soumrak zvolna vstoupil k nám,
náhle zvenčí sem vlít,
snad jen kvůli stínohrám,
snad chtěl s námi být.
Soumrak pad, tak smiř se s tím,
chvíli poseďme v tmách,
neříkej, rozsvítím,
to soumrak host by plách.
Byl by hřích se potmě bát,
stul se lásko blíž,
nech mě šeptat, mám tě rád,
ač to dávno víš.
Pak se staň, co má se stát,
věř mi, lásko má,
byl by hřích se potmě bát,
když jsem s tebou rád.
Soumrak čas jen chvíli má,
pouze chvíli, ne víc,
vstoupí noc, lásko má,
vyjde půlměsíc.
Poď jen blíž, při mně stůj,
vnímej pár těchto chvil,
dávno víš, že jsem jen tvůj,
víc než dřív kdo byl.
Byl by hřích se potmě bát,
stul se lásko blíž,
nech mě šeptat mám tě rád,
ač to dávno víš.
Pak se staň, co má se stát,
věř mi, lásko má,
byl by hřích se potmě bát,
když jsem s tebou rád.
Pojď,
pojď ke mně,
vlastně jsem ti ještě nikdy neřekl,
jak jsi krásná,
jsi krásná.
A kdybych to nevyslovil teď,
třeba už nepřijde taková chvíle,
kdybych ti to mohl říct
a to by byla škoda.
Ó, jak soumrak září ti z vlasů,
máš i v očích tu zář,
rok, ať trvá ta chvilka času,
noc, kdy hladím tvou tvář.
Byl by hřích se potmě bát,
stul se lásko blíž,
nech mě šeptat, mám tě rád,
ač to dávno víš.
Pak se staň, co má se stát,
věř mi, lásko má,
byl by hřích se potmě bát,
když jsem s tebou rád.
|
|