Když den večer se krátí,
když den večer jde spát,
když čas náhle se zastaví,
pohádku máma vypráví.
A já ptám se proč Honza,
tak sám s drakem se bil,
proč sám, maminko, ty to víš,
proč vždycky stejně odpovíš.
Hajej, hajej,
hajej a spi,
děťátko mý.
Hajej, hajej,
hajej a spi,
děťátko mý.
Dnes vím proč tenkrát Honza
tak sám do boje šel,
dnes vím, snad už je pryč ten čas,
jen z dáli slyším mámy hlas.
Hajej, hajej,
hajej a spi,
děťátko mý.
Hajej, hajej,
hajej a spi,
děťátko mý.
Hajej.
|