Prvně zbloudilá,
v říši lásky toužila
jsem tvý kroky vést,
kde cesta končívá.
Oči promoklý,
já už stála nad roklí,
když tu zazněl hlas:
Hej, holka bláznivá,
chvilenku stůj.
Posel z bájí, dětský král,
stařík, dobrý pán
řekl: Jen já vím,
co zastaví tvůj pád.
V nadějích kouzel,
bájných kouzel,
do vínku chci ti je dnes dát.
Proutku mávnutí,
pípne ptáče,
slunce slzy porobí,
proutku mávnutí,
vzdáš se pláče
to moje kouzlo působí.
Proutku mávnutí,
pípne ptáče,
slunce slzy porobí,
proutku mávnutí,
vzdáš se pláče
to moje kouzlo působí.
Kouzlo nezvyklý
kdysi do můz oblíkly
a v tom hávu dál se světem prochází.
Stačí opsat kruh
a jak nejpestřejší duch
tóny překlenou i propast nesnází
a můžeš jít.
Prostě stačí proutek mít,
umět trochu snít
a pak těžký chvíle vůbec nejsou zlý.
Když někdy v tísní
tvář chmurou zpřísní,
proutek zas usměv přikouzlí.
Proutku mávnutí,
svár a hádky,
střídá rytmus diskový,
proutku mávnutí,
smích je zpátky,
to moje kouzlo působí.
Proutku mávnutí,
svár a hádky,
střídá rytmus diskový,
proutku mávnutí,
smích je zpátky,
to moje kouzlo působí.
To moje kouzlo působí,
to moje kouzlo působí.
|