Sváteční den, ubrus bílý,
hosté se zas omluvily,
trapně budem sousta žvýkat,
není si co říct.
Nezájem, nezájem,
pohřbil nás jen nezájem.
Prasklý chladič pouští vodu,
já tě pouštím bez důvodu,
na špalky si dáváš auto,
není si co říct.
Nezájem, nezájem,
pohřbil nás jen nezájem.
Tvá slova
přebírám znova,
není co říct,
není co říct.
Strach z očí,
takhle to končí,
když není co říct,
není co říct,
není co říct, hej, hej, hej.
Tančila jsem jedno léto,
jedno šťastné horké léto,
skončila jsem u zjištění
není si co říct.
Nezájem, nezájem,
pohřbil nás nezájem.
Strach, deštník,
v bouřce jsme směšní,
v průtrži být
a v lijáku mír.
Ty plav si,
ať říká krev taky,
vjeď do našich hlav
a proměň se v prach,
zas slyší cíl, hej, hej, hej.
V sváteční den po mých vlasech
hmátl vítr jako lasem,
rozmačká mně, blázen,
zase nemáš mi co říct.
Nezájem, nezájem,
pohřbil nás nezájem.
|