Jdu si dál v rytmu sezóny,
někdo zkouší mě zmást,
kdo mi přál cestu do nikam,
past už líčí,
celá já marně unikám,
stíny výsluní, já je znám,
Na vahách, v křesle houpacím
vážím úlomky snů,
přejít práh, jen se popálím
a tak váhám.
Lhostejnosti úslužný proud
odnesl by s čím nelze hnout,
jenže já se znám, já se znám,
slabá podléhám.
Volný pád nebo vznášení,
když mám způsobná být,
chci se smát,
zralá k úletům, lehkovážná.
Nápověď je křehounká síť,
do náruče pevně mě chyť,
chci si s ohněm hrát, s ohněm hrát,
velkou lásku znát.
Čert vzal mdlé manekýny,
výkladní skříň a show,
když se mi zdáš, tak jiný,
proč mi mráčky hlavou jdou.
Ó, ó, výsluní má své stíny,
z přítmí se táhne chlad,
výsluní má své stíny,
u tebe se chci hřát.
Dost už mám letmých vzplanutí,
cestou ztrácejí dech,
řekni sám, že jsi jediný,
kdo mě spoutá.
Tobě všechno projde, máš klid,
já mít rozum, zmizím dřív,
než se věci začnou dít.
Výsluní má své stíny,
z přítmí se táhne chlad,
výsluní má své stíny,
u tebe se chci hřát.
Ó, ó, výsluní má své stíny,
z přítmí se táhne chlad,
výsluní má své stíny,
u tebe se chci hřát.
Jdu si dál v rytmu sezóny,
někdo zkouší mě zmást,
co by stál příběh o štěstí,
mnohem víc než jen slast.
Do mých ztrát nebo nálezů
vešla láska jak trám,
při zdi hrát, to mě nebaví,
zase dávám, co mám.
Ta ra ra rá ...
|
Věra Špinarová:
Věra Špinarová:
