Hana: Jeden pták na stromě seděl,
na lidi se pořád smál,
měl pestrý pěří z jarní pouti
a zpíval jako letní král.
U vodičky děvče milé
bílé prádlo věsilo,
bílé prádlo nerozvilé,
na šňůrách se rozvilo.
Petr: U vodičky děvče milé
bílé prádlo věsilo,
bílé prádlo nerozvilé,
na šňůrách se rozvilo.
Hana: Celý den ten ptáček zpíval,
až mu tlouklo srdíčko,
bílé prádlo zavonělo,
zasvítilo sluníčko.
Bílé prádlo nerozvilé,
na šňůrách se rozvilo
a sluníčko roztomilé,
to bílé prádlo bělilo.
|