Yvetta: Kdo v sobě cit zvaný láska má,
tak nic nevnímá a ztrácí síly,
jen bloudí sám a láskou šílí,
já lásku vřele odmítám,
já lásku vřele odmítám.
Krásné je snad první líbání,
když dům celý zhas a voní alej,
pak za pár let už jen oči pálej,
já lásku vřele odmítám,
já lásku vřele odmítám.
Jsem stěna na niž hází hrách,
kdo vroucně ach vzdychá v nočních tmách,
žádný vztah není, dámy, stálý,
odmítá, kdo jednou se spálí.
Proč za mnou jdeš a proč doufáš dál,
když lásku ti dám snad už jen zítra,
snad pozítří, vždyť už jsem chytrá,
já lásku vřele odmítám,
já lásku vřele odmítám.
Milan: Když jednou muž ženě líbá tvář,
jó, když políbí ty tváře vábné,
pak slábne duch i vůle slábne,
já lásku vřele odmítám,
já lásku vřele odmítám.
Jsem stěna na niž hází hrách,
kdo vroucně ach vzdychá v nočních tmách,
žádný vztah není, dámy, stálý,
odmítá, kdo stokrát se spálí.
Spolu:
Proč za mnou jdeš a proč doufáš dál,
proč já pokaždé ti šance dávám.
Milan: Proč, když já lásku neuznávám, já.
Spolu: Lásku vřele odmítám.
Milan: Já.
Spolu: Lásku vřele odmítám,
já lásku vřele odmítám.
|