Vím, že na krásné planetě
jedinou růží prý
tichom teskní.
A já tu sama na světě
navlékám růženec
modravých dní.
Každý den
do ranných červánků
vždycky mně probouzí
ten jeden sen.
Houfy bílých beránků
zvoní mi do spánků,
začíná den.
Snad jednou sen,
který zdá se mi,
zase bude zdát,
ráno a na Zemi
víc, kdo by si přál.
Princ z malé planety
v parku bude stát,
u lípy staletý
řekne: Pojď si hrát.
A potom nakreslí do písku
čarodějný kruh,
čtyřlístek v notýsku,
bleděmodrý vzduch.
Pak tiše řekne mi:
Teď pojď ke mně blíž,
nakreslí na zemi
kotvu, srdce, kříž.
La la la la ...
Večer pak půjdem k rybníku,
kde měsíc v úplňku
koupe se rád.
A strašák v starém zimníku
nám, bílým naháčům,
bude se smát.
Zmáčení lehnem si do trávy,
než spočtu beránky,
už budu spát.
Sen jak tráva voňavý,
přijde a pozdraví,
bude se ptát.
A tak ten sen,
který zdá se mi,
zase bude zdát,
ráno a na Zemi
víc, kdo by si přál.
Princ z malé planety
v parku bude stát,
u lípy staletý
řekne: Pojď si hrát.
A potom nakreslí do písku
čarodějný kruh,
čtyřlístek v notýsku,
bleděmodrý vzduch.
Pak tiše řekne mi:
Teď pojď ke mně blíž,
nakreslí na zemi
kotvu, srdce, kříž.
La la la la ...
|
Marcela Laiferová:
Marcela Laiferová:
Jana Kocianová:
